O tajemném jezírku

Na místě dnešní nemocnice stával v Ráji zámek. Před zámkem se nacházelo nevelké jezírko s bílými lekníny a ještě bělejšími labutěmi. Pověst vypráví, že jediný syn prvního majitele zámku miloval krásu přírody a byl vášnivým myslivcem. Celé dny trávil toulkami po okolí v darkovských lesích nebo u louckých rybníků, odkud se vracel vždy až za tmy.

Když se jednou opět vracel letní měsíční nocí pozdě domů, zaslechl líbezný zpěv. Došel až na lesní mýtinku, kde spatřil tančící rusalky. Jejich královna jim zpívala a hrála na loutnu. Mladý hrabě očarován naslouchal a od té doby se sem vracel každou měsíční noc aby ji strávil s královnou rusalek. Při zpěvu a tanci rusalek se ti dva sblížili a slíbili si věrnost. Jako důkaz věrnosti věnoval hrabě rusalce zlatý prsten a ona jemu z lásky darovala vzácnou šňůru perel.

Jednou navštívil rajecký zámek těšínský kníže se svou dcerou, dědičkou knížectví. Rodičům mladého hraběte se zachtělo bohatství a knížecího titulu pro syna. Hodlali ho proto oženit s knížecí dědičkou, ale nevěděli, že jejich syn je již zasnouben s královnou rusalek. Mladý hrabě nezmohl nic proti nezlomné vůli svých rodičů. Pochopení nenašel ani u zhýčkané a umíněné mladé kněžny, která se mu vysmála a vzácné perly mu vytrhla z rukou. V den svatby se na rajeckém zámku hodovalo a veselilo až do půlnoci. Jen mladý hrabě byl smutný a zadumaný. Hudba právě dohrála a nevěsta rozpálená tancem, vyšla ven, aby se na svěžím vzduchu ochladila. V tu chvíli se zámkem rozlehl strašlivý výkřik. Když všichni vyběhli ven, spatřili na trávníku před zámkem ležet mrtvou mladou kněžnu. Krk ji pevně svíral rusalčin perlový náhrdelník. Vedle mrtvé stála královna rusalek a pravila, že perlový náhrdelník, který hraběti z lásky darovala, pomstil její křivdu. Pak proměnila prsten, který ji hrabě daroval v zámecké jezírko, nad kterým se pomalu rozplynula a zbyl z ní jen mlžný opar. Zdáli zněla tajemná, nevýslovně smutná melodie, která se potom ozývala vždy, když měl někdo ze zámeckých pánů zemřít.