Staroměstský sedlák Ondra Foltýn byl svobodník. Byl mladý, statný, chytrý a rozvážný. Mezi ostatními byl tuze oblíben a vážili si ho i starší hospodáři. Ondru upřímně milovala Madlenka, dcera rechtora Šoltýse.

Na místě dnešní nemocnice stával v Ráji zámek. Před zámkem se nacházelo nevelké jezírko s bílými lekníny a ještě bělejšími labutěmi. Pověst vypráví, že jediný syn prvního majitele zámku miloval krásu přírody a byl vášnivým myslivcem. Celé dny trávil toulkami po okolí v darkovských lesích nebo u louckých rybníků, odkud se vracel vždy až za tmy.

Za dávných časů, pokrývaly Karvinou a její okolí hluboké lesy. Teprve mnohem později, byly lesy místy vymýceny a půda zúrodňována robotujícím lidem. Lid na panském dřel od východu do západu slunce a potil pot i krev pro svého pána, poháněn jeho nelidskými dráby. Pánům i jejich sluhům nejednou oplácel zlé zlým, syn janovického fojta Šebesty, zbojník Ondráš, pán Lysé hory.

Pepíkovi zabilo otce v dole. Táta denně fáral s kamarády do dolu, ale jednou se nevrátil domů. Od stropu se uvolnil veliký balvan a nešťastníka zabil. Když ho kamarádi pod závalem našli, byl už mrtev.

Jedná část lesa v Loukách je místo divoké a pusté, plné děr a podolí. Lidé je kdysi zdaleka míjeli, třebaže věděli, že tam rostou největší houby a nejsladší maliny. Za nocí by se tam teprve nikdo neodvážil. Všichni věřili, že tam straší zlí duchové, kteří střeží Ondrášovy poklady. Tvrdili, že viděli, jak se tam na Velký pátek sušili na slunci zlaté peníze. Lidé věřili, že ty peníze lze získat, přehodí-li se přes ně kovuprostý předmět. Tehdy prý zlí duchové ztratí nad nimi zlou moc.

Sedlák Mazur z Fryštátu byl svobodný člověk. Měl jednu dceru Maryčku. Teprve nedávno ji bylo 16 let, ale rozumu nabrala za tři zkušené hospodáře. Bylo to děvče nejen hezké, také milé, pracovité a veselé. Jednou při orbě na svém poli, které sousedilo s hraběcím, vyoral Mazur zlatý hmoždíř. Ohromě ho to vylekalo. Chtěl ihned běžet na zámek, zlatý hmoždíř odevzdat. Marně ho Maryčka prosila a varovala, aby s hmoždířem na zámek nechodil. Uvidíš, říkala, že z toho budou jen samé nepříjemnosti. V zámku budou chtít po tobě i tlouček a ten si přece nenašel.

Tato stará havířská pověst se prý kdysi dávno udála na karvinské šachtě" Františce". Staří havíři ji slýchávali už od svých otců. Ti tehdy ještě neznali výtah. Lezli dolů i nahoru po žebřících a vytěžené uhlí táhli nahoru pomocí dřevěných vrtáků.